Na nádraží Waverley Station uprostřed samého centra Edinburghu přijíždíme přesně. Kolem nás davy místních i turistů, všichni v dobré náladě, v ruce čerstvě upečené sušenky – cookies –, sendviče, pytlíky se smaženými brambůrky všech možných příchutí nebo papírové kelímky s mléčnou kávou. Je totiž čas snídaně a Skotové jsou zvyklí jíst ji za pochodu a z ruky. Když si k ní už ale sednou, musí to být ta pravá skotská - říkají jí tu full heart attack, česky by se dalo říct totální infarkt, a název odpovídá realitě. Fazole, párečky, houby, rajčata a volské oko jsou pouze základními ingrediencemi, to všechno pěkně připravené na přesmaženém oleji a servírované s bílým toustovým chlebem.

Kalorický nášup zvaný fish and chips

Kdo by ještě po ranním, glykemicky téměř smrtelném nášupu neměl dost, ten ať se dorazí hranolky s octem – chips with vinegar – a rybou smaženou v máslovém těstíčku – fish –. Tato kultovní pochutina – fish and chips – se prodává v kdejakém hladovém okně – take away – za několik málo liber. Už sice nebývá zabalena do včerejšího vydání deníku Times, ale za to ji i dnes často prodávají přistěhovalci z Dálného východu. Pákistánci, u kterých jsme se zastavili my, znali celý český fotbalový team, Alexandra Dubčeka, Václava Havla i Václava Klause, poslední jmenovaný jim byl sympatický nejméně, ale i tak nám zabalili dobře dvojnásobnou porci smažených delikates a striktně odmítli dýško – jsme prý přece bratři! Aha…

Nejprodávanějším suvenýrem kilt

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Zážitky zdarma

Nemáte-li chuť utrácet majlant za turistické atrakce, vyrazte pěšmo na pahorek Calton Hill, odkud je krásný pohled na hlavní třídu Princess Street a přilehlý park Princess Street Gardens, výstup zvládne téměř každý. Stejně tak stojí za námahu vydrápat se na Arthu's Seat, horu v parku Holyrood, odkud se před vámi rozprostře pohled do celého okolí. Myslete ale na to, že ve Skotsku se počasí mění radikálně, z minuty na minutu. Svítí-li ráno slunce, ještě to neznamená, že za deset minut nebudou padat kroupy nebo fučet silný vítr, nejlépe je navrstvit na sebe oblečení, které během dne, dle potřeby, odebíráte nebo přidáváte.

Luxusní zboží

Jednou z dominant města je hotel Balmoral, před kterým čekají portýři v nefalšovaném tradičním skotském obleku: sukni kilt z vlněné látky tartan. V prostorách místního hradu, kde lze mimo jiné vidět korunovační klenoty, které zdobily i Shakespearem proslaveného krále Macbetha, potkáte brigádníka, jehož pracovní náplní je, věřte – nevěřte, fotit se s turisty v kiltu! Nejprodávanějším suvenýrem je – jak jinak – kilt a když nakouknete do katalogu kdejakého svatebního salónu, nenaleznete tam nic jiného, než luxusní kilty!

Skotské jednotky Britské armády nemají dokonce dovoleno nosit pod kiltem, který zde funguje jako uniforma, spodní prádlo, a tak ani my neleníme a vyrážíme nakupovat. Radek nejdříve neví, zdráhá se a neustále opakuje, že je to jeho první sukně v životě. Nakonec levnější – bavlněnou – variantu kiltu usmlouváme společně se stylovými podkolenkami, chlupatou kabelkou a páskem zhruba na šedesát pět liber. Radek je nadmíru spokojený, ale k dokonalosti mu prý ještě chybí dudy.

Skotská bříška…nebo spíše břicha?

Aby bylo vše spravedlivé i já chci svůj kilt. Po pečlivém vybírání si u pokladny všimnu, že je určen pro šestnáctileté (!). Ve Skotsku už dávno rezignovali na boj s nadváhou a namísto toho fikaně posunuli značení velikostí. Jsem zmatena. Ze slevy si odnáším kalhoty velikosti S, čemuž doteď nevěřím, a druhý den musím jít vyměnit dárky pro své kamarádky: nakoupila jsem jim roztomilé bombarďáky se skotskou vlajkou, ale všechny jsou tak o číslo až dvě větší, než je třeba. Paní za pultem se na mě usmívá: „Jste ze střední Evropy, že?“

Atény severu

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Ulicí si to mašírují slečny a dámy velikosti menších traktorů. Nejenom, že své proporce neskrývají pod vele trička XXL od asijských obchodníků, jak je zvykem u nás, ony se odvažují do těch nejextravagantnějších modelů všech barev i vzorů a nebojí se odhalit své „svůdné“ pupíky celému širému světu. Místní módní policie je v klidu, když to vaše osobnost unese, klidně zkombinujte růžové květinky s tyrkysovými čtverečky a béžovými kolečky.

Slevy, kam se podíváš!

S létem přicházejí do města i slevy. Princes Street je plná lidí z celého světa, kteří shopují. Osmdesát procent z ceny dolů není výjimkou, a tak se jen těžko odolává. Ve specializovaném obchodě na erotické spodní prádlo nacházím suspenzor ve tvaru slona, který po zmáčknutí zatroubí, růžovým hedvábím potažená pouta i tanga, za které je škoda platit, tak moc jsou malá. Aby nás výhodné nabídky nezahltily úplně, prcháme směr kulturní vyžití.

Trocha té kultury

Největší atrakcí Edinburghu je jeho hrad, který vévodí celému městskému panorama více než osm let. Vstup není sice z těch nejlevnějších, ale jsou to dobře investované peníze. Každý den kromě neděle se v jednu hodinu odpoledne z hradu vypaluje salva, takzvaná One O'Clock Gun, a vaší pozornosti by neměl ujít ani legendami opředený Korunovační kámen. Prý je to ten samý balvan, na němž složil Jákob hlavu, když se mu zdálo o andělech stoupajících do nebes.

Teritorium zážitků chtivých turistů

zdroj: Profimedia

zdroj: Profimedia

Od královské rezidence – Palace of Holyroodhouse – vede k hradu nejstarší ulice v Edinburghu: Royal Mile. Naleznete tu obchody se všemi nejmožnějšími i nejnemožnějšími suvenýry, pouliční baviče, klauny a kazatele morálky, kavárny, kostely, muzea i hospody, není to ale výhradně teritorium zážitků chtivých turistů, v přilehlých domech bydlí místní obyvatelé a v podvečer je lze potkat, jak se srocují a jdou si zaběhat do nedalekého parku.

One more beer or what?

Vyrazíte-li na nějaký ten drink do baru, připravte se na podstatně vyšší ceny a skvělý servis. Zákazník je ve Skotsku skutečně pánem a jeho přání rozkazy. „Nechutná vám ta káva? Nezdá se vám její aroma? Nevadí, uvaříme vám novou!“ Kouřit se uvnitř provozoven nesmí, a tak jsou závisláci na nikotinu vystrnaděni ven, má to ale i své výhody, například druhý den po večírku se vám neobrací žaludek z odéru vašeho svetru.

Prožít na vlastní kůži

Edinburgh je prý jedno z nejkrásnějších měst na světě. Souhlasím a přidávám tvrzení, že je to také místo, které skutečně žije. Mají tu sice léto dlouhé asi tak tři dny, často tu prší, téměř stále poprchává, místní kuchyně vám možná způsobí žaludeční vředy a i když dobře mluvíte anglicky, polovině z toho, co na vás místní vychrlí, neporozumíte, ale i přesto vás toto město pohltí, přežvýká a vyplivne v takové kadenci, že si ani nestačíte přečesat patku. A o tom to je: Edinburgh si prostě musíte prožít na vlastní kůži a naplno – nebojte, on vás k tomu donutí, on totiž není žádná upejpavá milenka, ale živelná smršť.

A to jsem ještě vůbec nezmínila slavný divadelní festival, který vždy v srpnu zaplaví centrum města a převrátí jeho každodenní rytmus naruby. Hraje se všude, kde to jen jde, ulice zaplní divadelníci i jejich diváci a místní poskytovatelé služeb jsou stále v plném nasazení, aby uspokojili jejich nejroztodivnější potřeby. Kdo se tedy nebojí davů umělců a nebo sám umělcem je, ten ať balí kufry! Do Edinburghu to není daleko.