Svatá země! Koho by nelákalo vypravit se do míst, kudy chodil Ježíš se svými apoštoly, patriarchové a proroci, do země poutníků i křižáků, jeruzalémského Chrámu i Božího hrobu. Naše předky rozhodně. Poutníci z českých zemí se na cestu vydávali už před křížovými výpravami. 

Gastronomie je velké umění. Co se ale stane, když ho okořeníte špetkou vědy? Za touto zdálnivě neslučitelnou kobinací jezdí kulinářští poutníci do baskického městečka.

Nejen, že se o uprchlíky, před kterými se zbytek Evropy pomalu zavírá, musí Řekové postarat. Ještě navíc k nim kvůli záplavě běženců odmítají jezdit turisté, které přitom řecká ekonomika zoufale potřebuje. 

Když v roce 2002 americký prezident George W. Bush mluvil o zemích "osy zla", měl Skot Andy McGinlay o svých dalších dovolenkových destinacích jasno. Extrémní cestovatel jezdí zásadně jen do zemí řízených diktátory, zmítaných válkami nebo státními převraty. 

Není nad to být Němec. Tedy pokud se chystáte za hranice a nechcete si vyřizovat vízum pro cestu do zahraničí. Na druhou stranu, Česko na tom také není vůbec špatně. Dostalo se do prominentní skupiny deseti zemí s nejsilnějšími pasy. A ten, koho diplomaticky slabý pas omezuje, si může koupit nový - třeba na Maltě.

Zlatí uprchlíci, ti do Řecka jen připlouvají, nikdo z nich se na místě nepokouší odpálit, budou si zřejmě brzo říkat čeští turisté. O tradiční dovolenkové cíle s blízkovýchodním nádechem kvůli teroristickým útokům přestává být zájem. Asi nejvíce tím trpí Egypt a Tunisko, ale poslední dva bombové útoky, byť v městech, nepomohou ani Turecku.

Když v Bosně zuřila válka, asi nikoho nenapadlo, že o pouhých pár desítek let později se tam pohrnou turisté. A nejde rozhodně o chudou klientelu. Vlastně naopak, Bosna se mění v turistický ráj pro boháče z Perského zálivu. 

Pokud chcete poznat cizí zemi, musíte ochutnat místní jídlo. Chápe to stále víc lidí, a tak se v poslední době rozmáhá gastronomická turistika. Časy "nekontaktního" cestování za památkami jsou pryč, lidé chtějí poznávat cizí kultury na vlastní kůži.