Noha prvního Čecha, či vlastně Moravana, stanula na promrzlé půdě Islandu roku 1613. Tehdy totiž připlul do země ohně a ledu Daniel Strejc-Vetter spolu s přítelem Janem Salomonem. Za necelý měsíc procestovali většinu ostrova a navštívili sněm zvaný Althing, považovaný za první evropský parlament. Spis s názvem Islandia vyšel o pětadvacet let později.

Vymlácená okna, přebitá pár prkny, grafity na oprýskaných fasádách, po zemi odpadky a pozorní šťastlivci narazí i na použitou injekční stříkačku. Ta nejošklivější a nejzašlejší místa už dávno nepatří za plot. Lidem se omrzely běžné turistické prohlídky, a tak s foťáky klopýtají za průvodci místy, kde by se po setmění necítili bezpečně ani s policejními ozbrojenci za zády. 

Projížďku na slonovi, mazlení s tygřími mláďaty, plavání s delfíny si už přes internet jen tak nekoupíte. Jeden z největších cestovatelských serverů TripAdvisor zrušil prodej vstupenek na stovky atrakcí, při nichž jsou divoká zvířata zneužívaná jen k pobavení lidí.  

Do Las Vegas je to daleko, zatímco na Kypr jen hodinu či dvě letadlem. Ostrov se stává tradiční destinací desetitisíců párů. Nabízí jim to, co doma mít nemohou – civilní svatbu.

Kdysi honosná dominanta kraje, později ruina určená k likvidaci. Z jedné strany hluboké lesy Krušných hor, z druhé měsíční krajina obřího hnědouhelného velkolomu. Jezeří hostící Beethovena i Goetheho, znovu ožívá.

Poutní místo. Pod těmito slovy se většině z nás vybaví proslulé Lurdy, z domácích pak třeba Stará Boleslav, příbramská Svatá Hora či moravský Hostýn. Těch menších a nepříliš známých je ovšem mnohem více. Někdy nás právě takové osloví spíše, než místo slavnější a poutníky přeplněné. Jedním z nich je Horní Police. 

Pokud by nějaký nadšený turista zatoužil během výletu shlédnout vícero památek UNESCO najednou, má jedinečnou příležitost. Spišský region jich nabízí hned několik vedle sebe. Spišský hrad s Podhradím a Spišskou Kapitulou, středověkou Žehru, Levoču či Kežmarok. A navíc "slovenské Mykény". 

Z kritiky Evropské unie se stala móda. V jedné věci si ale Češi na unijního Velkého bratra stěžovat nemůžou. Ročně čerpáme miliardy korun na rozhledny, kterými je naše krajina doslova posetá. Dokonce natolik, že máme nejhustší síť vyhlídkových věží na světě. Co naplat, že z některých není vůbec žádný výhled, nebo připomínají sloní zadnici. Češi rozhledny prostě milují a účet za ně posílají do Bruselu.