O tom, že na Slovensku to vypadá skoro jako u nás, asi každý ví. A že tam mají navíc ještě opravdu pěkné hory, tak to také nebude pro nikoho tajemstvím. Všichni si na to jistě pamatují ještě z dob, kdy naši bratři byli našimi bratry. Proto toto vyprávění pojmeme spíše jako takový deníček s (pro někoho) veselými příhodami z (na)kráčení naší pětičlenné výpravy.

Určitě naši pivaři sedm kilometrů do Varšavy na pivo nejezdí, ale když už se v polském hlavním městě ocitnete, jistě přijde vhod pár rad. A taky nabízím pár postřehů…

Společnost Student Agency zahájila prodej jízdních dokladů pro svého železničního dopravce RegioJet, který bude konkurovat Českým drahám. Na trať mezi Prahou a Havířovem vyjede 26. září, mezi oběma městy budou zatím jezdit tři spoje každým směrem denně.

Muž v uniformě a čepicí velikosti poklopu od kanálu zkoumavě obcházel naše auto, prohlížel si české pasy a tvářil se vševědoucně. „Češi?“ zeptal se po více než pěti minutách. „Češi!“ pronesli jsme jedním hlasem a čekali co bude dál.

Jestli se vám zdá nemožné stihnout zhruba za částku 2000 korun a čtyři dny být ve Varšavě, u moře ve známých Sopotech, ve starobylém Krakově, v nádherném horském středisku Zakopane a zakončit pouť ve slovenských Tatrách, tak si přečtěte následující řádky.

Na kanárských ostrovech – převážně na Gran Canarii jsem žila a pracovala něco přes půl roku, pak jsem se tam vrátila ještě jednou, pozdravit staré přátele a známé, navštívit stará místa, zapsaná hluboko uvnitř mě.

S Florencií jsou nerozlučně spjata jména mnoha velkých umělců jako třeba Michelangelo, Botticelli, Alighieri, Boccacio či Petrarca. Ještě když jsme přijížděli k městu, netušili jsme, že se s těmito perlami renesance seznámíme prostřednictvím autosafari.

„Léto tu máme sice krátké, ale zato je tu méně sněhu.“ Tak zní jeden z oblíbených finských bonmotů. Na každém rohu ho ale v Helsinkách nezaslechnete. Proč? Odpověď je jednoduchá: protože Finové jsou introverti jedna radost, neradi mluví, tím méně nahlas a nedej bože před cizinci.